„Sociologie je krásná věda. Jestliže ji učíme tak, že studenti tento pocit nemají a spíše pokládají studovaný obor za nezáživný a nezajímavý, pak asi něco děláme špatně. Ne všechny partie oboru jako celku jsou stejně atraktivní, ale výsledný pocit by měl být radostný, nikoliv skeptický a depresivní.“
Výše uvedený citát pochází z článku týkajícího se studentského hodnocení kursů ISS FSV z roku 2007, stejného roku, kdy jsem začal u nás na FFUK učit. Nejsem studovaný pedagog, ale pár svých učitelů – reálných či literárních – si s sebou nesu, aniž bych je činil zodpovědnými za vlastní nedostatky. Vzpomněl jsem si na tato slovo proto, že máme za sebou evaluace fakultní, já ty své osobní se studenty a na katedře proběhlo první setkání učitelů a studentů. Vzpomněl jsem si také z toho důvodu, že se snažím semestrálně si vést své vlastní ohlédnutí. Dávám jej zde jako poděkování za evaluace všeho druhu a také jako svůj pohled pro diskusi o dění na katedře.
Co dobrého?
Hned zkraje rád řeknu, že hlavní důvody proč jsem na katedře začal učit v mých očích nepomíjí. Spolupráce s kolegy (akademickými pracovníky a studenty) mne baví a snad právě proto obohacuje. Poučen zkušenostmi vyučujících na jiných pracovištích vážím si toho, že mohu učit malý počet studentů a mohu se svobodně rozhodnout co budu učit. Opravdu nejsem nucen jako jiní nešťastníci vést kursy či cvičení, která nezajímají mne (a tedy ani studenty) a rovněž nejsem nucen učit davy, které ve finále nemohu než otestovat a-b-c-d testem. S první zkušeností u přijímaček jsem se ujistil, jak jsem rád, že máme ustní kolo – motivaci považuji za sice netestovatelnou, leč podstatnou část studia. Je s podivem, jak zasut je dnes ve všech těch reformách a pinožení původní význam toho slova: snaha, náklonost, chuť, touha, to je latinské studium.
Co bychom mohli zlepšit?
Opravdu to není tak dávno, co jsem dostudoval magistra a musím říci, že problémy, které slýchám od svých studentů byly i mými. Je mým následovníkům ke cti, že se snaží s věcmi pohnout. Dobré je, že o nich diskutují i mezi sebou – není a nemá být student jako student. A proto také vím, že mé následující řádky nepatří zdaleka všem.
„Donutil jste mne číst.“ Tuto větu jsem už v obměnách slyšel několikrát. Jsem za ni vždy rád, ale opravdu nehodlám nikoho nijak zvlášť nutit. Rád bych věřil, že naši studenti čtou. A čtou rádi. A že je jen mohu drobně inspirovat k něčemu zajímavému, tak jako jsem byl mnohokrát inspirován já. Pochopím, že někdo kdo nerad počítá, jde studovat třeba ekonomii – věří a statistiky mu dávají za pravdu, že na tom nakonec něco vydělá. Pochopím i to, že studenti práv mezi sebou šmelí s přednáškami a vypracovanými otázkami k testům a zkouškám. Nedávné aféry ukázaly, že i mnohem horším způsobem získaný titul má svou čarovnou moc. Nepochopím ale, proč jde sociologii studovat někdo, kdo nerad čte, přemýšlí a píše. I když vím, že sociolog na tom není zdaleka zle, nemyslím, že benefity a příjmy uplatnění v oboru nahradí ta léta utrpeného čtení, hrůzy z formulování vlastního názoru a hororu nepopsané stránky. Nevěřím, že taková krásná leta naplněná terorem jdou vůbec něčím nahradit. Pro učení-mučení prostě nevidím, spíše nechci vidět, na FFUK prostor.
„Chceme diskutovat.“ Další má bez nadsázky oblíbená věta a myslím, že se každý učitel o toto snaží v rámci toho, jak mu to předmět a povaha látky umožňuje. Jenomže, pro dobrou diskusi – aby byla hodna toho jména a nikoliv „pokecem“ – nestačí jen výše uvedené čtení a přemýšlení. Tam už je třeba studium a promýšlení. A to stojí čas. A co hůře, každý si tu cestičku musí vyšlapat sám, dobrý učitel snad může pomoci, aby cesta nešla úplně špatným směrem. Dobrý učitel taky ví, že na tuto činnost není patent. Připravit se na dobrou diskusi, to neznamená přečíst si text v tramvaji a cestou přes Kaprovku, Staromák a na cigárku u vchodu v Celetné popřemýšlet. Na dobrou diskusi je zkrátka třeba studovat. V tom původním slova smyslu. Výsledek je pak vidět a dělá radost všem.
„Pojďme učit v angličtině.“ Tady jsem pro všemi deseti. Na základě vlastní studentské zkušenosti k tomu mohu říci následující – ano, pokud máte problémy vůbec nějaké texty číst, ba studovat je, pak vás čeká horor (a to původním latinském významu). Jestliže neumíte v několika málo větách písemně formulovat svůj názor v rodném jazyce, ústně v několika vteřinách máte v cizím jazyce malou šanci. Na druhou stranu, pokud se do studia a diskutování v cizím jazyce dáte, může vás čekat několik zajímavých zjištění. Zaprvé, viditelný pokrok. Nechci tu dělat reklamu na hubnutí, ale usilí při studiu v cizím jazyce se vrací velmi, velmi rychle. Možná, že při psaní v cizím jazyce budete psát trochu jasněji a srozumitelněji než v jazyce vlastním, který ovládáte a máte rádi do takových detailů, že se vám prostě clare et distincte psát nedaří. To samé v diskusích, plus ještě rychle zjistíte, že všechny ty gramatické chyby, které (si myslíte, že) děláte, vadí mnohem méně. Ano, mohou vadit kráse, ale nikoliv porozumění. A až se bude někdo ve vašem okolí smát cizincům, kterak ti chudáci komolí češtinu, budete to asi vidět jinak. Za ta léta, co jsem se výukou AJ živil jsem pochopil, že nejhorší nepřítel je strach, blok, horor. Myslím, že ty chvilky trapnosti, kterých se každý bojíme, prostě nesou své ovoce. A taky pokoru, i když se dneska moc nenosí.
„Je to moc složité, nerozumím tomu.“ Tak tato věta není trapná, ale trapnou se může stát, když řečník neprojeví snahu s tím něco udělat. Není vždy chyba na straně vysílače, ale učitel může pomoci. Vždycky se divím, jak málo jsou využívány konzultace a jsou-li, jak málo připraveni – čest výjimkám, mám na ně štěstí – na ně studenti chodí. Přímá výuka, tedy přednášky a semináře, tvoří a mají tvořit tu menší část studia na vysoké škole. To je jeden ze zásadních rozdílů proti střední škole. Na straně učitele je zase závazek individuálnějšího přístupu ke studentovi, ale není jeho závazkem za studenty přemýšlet. Platí také, že na některé přednášky je třeba připravit se doma předem; není v silách učitele všechno zvládnout na přednášce. Na seminář bez domácí přípravy choditi jest neslušno, to jistě každý ví.
Jsem si vědom toho, že to může znít jako lamentare, ale pravdou je i to, že za těch téměř deset let co jsem na FFUK, se tyto věci mění k lepšímu. Ale já jsem v tomto ohledu velmi netrpělivý a nejraději bych viděl změny co nejdříve.
A s čím si – zatím? – rady nevím...
V diskusi se studenty, která na katedře proběhla, vyšlo najevo, že ne vším může pohnout jednotlivý učitel. Něco, jako třeba složení předmětů ve studiu, je na rozhodnutí katedry, která musí přesvědčit akreditační komisi. Ale co více, jsou věci, které jsou řešitelné na úrovni fakulty či univerzity. A přiznávám, že až teď více nahlížím za obzory katedry a zjišťuji, že, jak by řekl Švejk, je to všechno kapánek složitější. Pokud jde o mou osobu, uvítal bych přehlednější prostředí. Přehlednějším myslím jasně rozdělené kompetence a nastavená pravidla. Z toho prvního plyne, že pak si člověk nemusí jít stěžovat na lampárnu (třeba kam zmizely peníze ze specifického výzkumu, proč a jak jsou distrubuovány režijní náklady...), od toho druhého si slibuji, že se univerzita/katedra stane lepším partnerem. Pro koho? Pro své vlastní a potenciální zaměstnance, kteří budou vědět, zač a jak jsou hodnoceni a co mají či nemají v náplni práce. To v první řadě. V řadě neposlední by pak univerzita/katedra mohla lépe spolupracovat s podnikatelským i neziskovým sektorem, z čehož mohou plynout příjmy, zkušenosti a kontakty, což se jasně promítá do výuky.
Co ale (nakonec) dobře vím
Vím, že jsem za ta léta potkal výborné studenty, kteří mi pomáhají k lepšímu učení, ale jsou i dobrou výzvou mému samostudiu. Vím také, že jsem na různých úrovních vedení potkal lidi, kteří se upřímně snaží dělat dobré věci. Vím také, že jako celek má fakulta dobré jméno a osvědčuje jej třeba v diskusích o podobě reforem VŠ, ale i účastí na veřejných diskusích obecně. Vím také, že kdybych měl z toho všeho, co jsem tu napsal udělat, snad abych šel s dobou, SWOT analýzu, musel bych ještě popsat nějaké ty „hrozby“. Ale věřte mi, že to se mi nechce. Ani teď…s novou vládou.
Přeji všem uměřené zkouškové a prázdniny/dovolené dle představ.
Žádné komentáře:
Okomentovat